Zahraniční stáž doopravdy – pracovní čas

11/2/2007 | V kategorii: Německo (praktikum) | Žádný komentář

Uplynuly 4 měsíce z mé 10měsíční praxe a troufám si trvdit, že už se cítím v práci jako doma.

Od sedmi do sedmi

Tak dlouho trvá můj pracovní den. Jelikož firma, kde pracuji nesídlí přímo v Norimberku, ale v jednom městečku, využívám k cestě do práce služeb Deutsche Bahn (německých drah). V sedm hodin ráno vyrážím směr nádraží. V přibližně 7.15 usedám do vlaku a v 7.20 odjíždíme z města. Celá cesta do práce – od dveří našeho bytu ke dveřím kanceláře trvá asi 50 minut (pokud nemá vlak zpoždění. Ano, i v Německu mají vlaky zpoždění.)

Týdně musíme odpracovat 40 hodin a k tomu povinná přestávka 45 minut na oběd. Příjemné je, že každou přesčas hodinu jde využít na extra dovolenou ke standardním dvou dnům dovolené za každý odpracovaný měsíc. Osmihodinová směna neznamená osm hodin práce. Minimálně náplň první půlhodiny až hodiny je ryze privátní. Snídaně, emaily a trochu posurfovat.

Oběd

Na podzim jsme chodívali společně obědvat ven na hřiště, potom do kuchyňky. Nevím, co se poslední dobou děje, ale méně a méně nás chodí obědvat společně. Možná za to může stolní fotbálek, který jsme dostali a o který je větší a větší zájem. Trvalo mi pár týdnů než jsem se osmělila a přidala se. Už asi 2 měsíce pravidelně hraji, ale i když se očividně zlepšuji, ostatní se zlepšují taky a rychleji, takže jsem pořád pozadu a někdy se cítím hrozně neužitečně. Ale o to nejde, hlavně že se nasmějeme. Škoda jen že zájemců je o hraní je tolik a najednou můžou hrát jenom čtyři. Už jsem však slyšela něco o druhém fotbálku …

Typicky německá firma

S dalšími praktikanty jsme se shodli, že nejsme typická německá firma. Někdo to nazval, že vypadáme jako třída. Přátelské, nápomocné prostředí, neformální oblečení, tykání a je nás asi 30. Jedinou výjimkou je hlavní šéf, který se s námi praktikanty nebaví a chodí vždy v saku (přestože je dost mladý, tak kolem 35).

Kancelář sdílím s dalšími pěti informatiky. Máme velkou pěknou kancelář, kde nám společnost dělá ošklivý modrý kauč (prý za 10tisíc marek před 5 lety) .

Mnoho kolegů má mezinárodní minulost, takže být praktikantem ze zahraničí není tak velká zvláštnost. Třeba šéf mého oddělení je Chorvat, žije v Německu celý život a vysokou studovat v USA. A jedna kolegyně se dokonce narodila v Brně a žila tam do tří let, dokud tam její otec studoval.

Konec pracovní doby

Po osmi nebo devíti odpracovaných hodinách (což je v pět nebo šest) odcházíme na vlak. V množném čísle, protože nás je tolik praktikantů, že se sejdem vždy tak minimálně tři. A je to dobře, ve větším počtu utíkají zpoždění vlaku i vlastní cesta rychleji.

I když je to skoro denně od sedmi do sedmi, není to tak hrozné, jak to zní. Mám svou práci ráda. Mám ráda kolegy a šum v kanceláři. Mám ráda fotbálek a ranní a večerní procházky do práce a z práce. A jsem ráda, že nemusím jezdit přeplněnou hromadnou dopravou. A taky je vždy na co se těšít v mimopracovní době.