Tak jsem přijela. Na nádraží mě přišly uvítat dvě trainee – Elif a Pamela a dva AIESECáři Daniel a Sebastian. Chvilku sice trvalo než jsme se všichni našli, ale bylo veselo. Zároveň ten večer bylo loučení s jinou praktikantkou, jejíž pokoj jsem pak dostala. Oproti jiným praktikantům jsme už od prvního dne nenudila. Práce je pro mě dost. Pracuji v „technical department„, je nás tam 6 a já jsem jako obvykle jediná holka. Budu dělat na intranetu a pomáhat s online dotazníkama, a nejspíš i další věci.

Omar z Turecka a Parikshit z Indie, další praktikanti z firmy Psyma – moje firma, leží v menším městečku – Lauf – u Norimberku. Se vším všudy je to asi 50 minut cesty od mého bytu. Dělají online marketing, různé výzkumy atd., jsou na světe už 50 let a mají pobočky na hodně místech (i v Praze). Naše pobočka je bokem od ostatních – je nás tam asi 30, z toho 10 je praktikantů nebo německých studentů, kteří dělají na částečný úvazek.

Práce mě baví, ale to sezení na jedné židli tak dlouho dobu je příšerné. 8 hodin plus 45 minut na jídlo, co uděláme jako přesčas si můžeme vybrat jako extra dovolenou.
Můj běžný pracovní denvypadá asi takto: 6.30 budíček, 7.00 odcházím na nádraží, 7.20 jede vlak, v 7.50 jsem v práci. V 12.15 je přestávka na oběd (povinná – ať ji máš nebo ne, tak se ti odpočítá z tvých hodin). V 18.00 jdu domů s asi jednou hodinou přesčasu k dobru. 18.25 jede vlak (nádraží je asi 15 minut daleko). 19.00 jsem doma:-(

Německy jsem se už solidně rozmluvila a rozečetla. Ale hrozně se mi plete němčina do angličtiny a obráceně. Začala jsem chodit do němčiny (proplatí mi to firma, tak proč ne), zvládla všechny formality (vypadá to, že nebudu platit žádně daně), pár krát se prošla po městě, které se mi dost líbí (hodně zajímavých věcí ke koukání, lidi se usmívají a i přímo v centru jsou stánky s ovocem a zeleninou.

Můj pokojíkToto stojí přímo před mým oknem

Na bytě jsem s Elif z Turecka a Chantal z Německa. Obě jsou fajn holky. Přímo naproti přes ulici mám malý supermarket, kde každé ráno v 6 vozí nové zboží, a vedle nás staví nový barák, ale to neslyším, protože v tu dobu pracuji;-) a nádoba na beton ruší můj výhled z okna. Na nádraží to je asi 10 minut pěšky, do centra jednoduché spojení. Asi 3 minuty od nás jsou všechny možné obchody, takže není nutné nikam chodit. A v neděli byl u nás dokonce Bleší trh, hned jsem si koupila kolo. Není úplně bez chybičky, ale za 20eur…