Malajsie 1 (2 týdny) – Na konci května 2010 jsme doletěli do Malajsie. Máme pěkný couchsurfing v Kuala Lumpur, Nazrul nás hned první den vzal na místní bazar, kde byly stánky s různorodým (výborným) jídlem. Je tu opravdu hrozné horko, vytřídli jsme jeden batoh věcí a nechali ho u kamaráda v Kuala Lumpur, budeme se sem vracet až poletíme domů. Zbyl nám jeden velký batoh a dva malé, jeden na notebook, druhý na jídlo;-)
V Cameron Highlands potkáváme Luboše a Evu, společníky na dalších pár týdnů. Jejich povídání o společných toulání džunglí.

Malajsie 2 (2 týdny) – Nasazujeme dovolenkové tempo. Nejdříve máme couchsurfing s výhledem na moře a vlastním bazénem. Je období deštů, ale v Penangu ne a ne pořádně zapršet. Ničíme se horkem, moře má asi 30°C. Prohlížíme si asi milion chrámů. Přejíždíme na ostrov Langkawi a bydlíme 5 minut od pláže. Prší docela často, ale příjemně, ani klimu nepotřebujeme. Navštívíme pár okolních malých ostrůvků a lanovku s výhledem na celý ostrov. Články od Evy a Luboše o našem společném putování: příjezd na ostrov Penang, výlet lanovkou a loďkou po ostrovech na Langkawi.

Malajsie 1 – Kuala Lumpur, Cameron Highlands

Malajsie 2 – ostrovy Penang a Langkawi

Thajsko (1 týden) – Byli jsme blízko thajských hranic a víza jsou nyní zadarmo, tak jsme si tam na týden odskočili. Stálo to za to. Vyzkoušeli jsme si smlouvání, thajskou masáž a kuchyni. Potloukali jsme se na Krabi a jeden den pobyli v městě Phuket. Zbytek zkoukneme příště.
Ještě stále s Evou a Lubošem (ve čtyřech se lépe smlouvá): cesta do Thajska, výlet po okolních ostrovech, masáž a tygří chrám.

Indonésie (2,5 týdne) – z Thajska jsme přeletěli do Jakarty, 10milionového města. Další zajímavý couchsurfing (byli jsme na jávské svatbě a už víme, že mít sluhu v Indonésii je normální). Drahým vlakem se přesouváme do Jogjakarty, prý kulturního a uměleckého centra. Navštívíme hinduistiké a budhistické chrámy z 10. století. Přesouváme se dále na východ, k sopce Bromo a dalším nádherným v okolí, šílenou 13 hodinovou cestou minibusem. Indonésii zakončujeme pár dny na Bali, pláž, rušné cesty, chrámy a rýžová políčka.

Malajsie 3 (1,5 týdne) – blíží se závěr našeho cestování. Z čistého Singapuru do historické Melaky, závěr v námi známem Kuala Lumpur. A pak nás čekala dvoudenní cesta domů.

Thajsko – Krabi, Phuket

Indonésie – Jáva, Bali

Malajsie 3 – Singapore, Melaka, Kuala Lumpur

Auta
- závislost na autech. Veřejná doprava nefunguje (resp. neexistuje). Řidičák dostávají už v patnácti.
- jezdí se nalevo
- není problém spát v autě (bezpečné, levné, zajímavé)
- divná rychlá výroba cest, hodně cest je jenom štěrkových

Příroda
- pořád blízko přírodě: pikniky, pláže, turistika, východy a západy slunce, (za sebe bych přidala ještě vstávání a spaní se světlem, ranní procházky)
- jediní dva původní savci jsou netopýři (všechny další jsou dovezeni – lasičky, posumové, jeleni, kočky, psy)
- ptáci jsou nebojácní, protože nemají přirozeného nepřítele (neexistovali savci ani hadi)
- pozorování zvířátek: tuleni, tučňáci, ptáci, zající, posumáci, krávy, ovce
- co šlo bylo prohlášeno za národní park nebo rezervaci
- prázdné, obrovské, krásné, písečné pláže
- obrácená roční období, slunce na severu

Život
- mladá země, chybí historické památky. Maoři přišli v 12. stol., Evropané v 18. století
- původní obyvatelé Maoři
- zemědělství všude kolem (ovce na maso, krávy na mléko, ovoce – kiwi, jablka, pastviny místo lesů)
- domy jsou dřevěné, bez ústředního topení, běžně jednovrstvá okna (zimy jsou mírnější než u nás, ale teplo není)
- jídlo: oblíbili jsme si mufiny, fish and chips (ideálně z čerstvé ryby). Další místní speciality jsou pie koláče, moučník Pavlova, skopové, čerstvá zelenina a ovoce.
- pokladní a prodavačky jsou usměvavé
- lidé nápomocní a otevření

Cestovní ruch
- ohromně vyspělý a organizovaný cestovní ruch (po zemědělství druhý největší zdroj příjmů pro NZ): mnoho atrakcí pro turisty, fungující informační centra v každém městečku, informační brožurky
- hodně zábavy se dá užít zadarmo, ale obecně jsou turistické atrakce hrozně drahé
- všude jsou záchody s papírem

Top našeho cestování po Novém Zélandu

- couchsurfing v maorské rodině (nejlepší kulturní zážitek)
- kajakování ve vlnách na moři
- toulání po volně přístupných jeskyních (s svítícími červy) a tunelech (např. hornických)
- prázdné, schované, písečné pláže
- musea ve Wellingtonu, Christchurche
- DOC visitor centra (mnoho informací o regionu)
- obrovské staré stromy (tisícileté)
- zvířata (vrabci, pukeko modří ptáci, čajky, tučňáci, ovečky)
- potok s horkou vodou, jezírko s vřícím bahnem

Cestou k protinožcům jsme se zastavili na pár dní v Londýně a Dubaji.

NZ 1 – Z Christchurch jsme přejeli na západní pobřeží a začali sestupovat na jih. Cestou jsme si udělali pár malých výšlapů, koukli na ledovce, užívali si deštných lesů atd.

NZ 2 – Okolo dvou pěkných jezer, Wanaka, Queenstown. Poté Fjordland, místo, kde má pořád pršet a nám nepršelo. Užili jsme si třídenní track. Štípavé mušky.

NZ 3 – Okolo celého jižního pobřeží, neskutečně fučelo, oceán se bouřil, viděli jsme 2 tučňáky, mnoho lachtanů a zajímavých mořských ptáků. Naše první dva couchsurfingy na NZ, byli jsme na dvou farmách, viděli automatizované dojení krav a stříhání ovcí.

NZ 1 – Chch, Arthur's, West – výběr

NZ 2 – Aspiring, Fiordland

NZ 3 – South, Otago

NZ 4 – K Mt. Cooku, nejvyšší hoře NZ, pršelo a pršelo a žádné Aply jsme neviděli. V Christchurchi jsme viděli vystoupení Maorů. V Hamner Spring se 4 hodiny váleli v termálním koupališti. Opět na západní pobřeží a opět další setkání se štípacími muškami. Jízda na kajaku v Golden Bay. Neskutečné množství zatáček projetých v Malbourough Soundu (tak blbě mi v autě nikdy nebylo). Plavba z jednoho ostrova na druhý na lodi, která pojme 600 aut.

NZ 5 – sopečná oblast. Nejdřív krásná sopka Taraniki s ještě lepšími plážemi v okolí, pak oblast Tongarira se třemi sopkami a pak jezero a městečko Taupo. Jedná o stále aktivní oblast, na zlomu dvou zemských desek, občas něco vybouchne a zemětřesení jsou na Novém Zélandu častá (my jsme ještě žádné nezažili).

NZ 6 – východní pobřež a sever Severního ostrova. Dva couchsurfingy v Northlandu, dva v Aucklandu a jeden týden Helpexchange na Coromandelu. Pohodové 4 týdny, užívali jsme si velkých stromů, saňovali na sněhu, znovu kajakovali a nakonec se museli rozloučit s Novým Zélandem. Nebyli to špatné 3 měsíce.

NZ 4 – Canterbury, Nelson, Picton

NZ 5 – Sopky Taranaki, Tongariro, Taupo

NZ 6 – East, Bay of Plenty, Northland, Coromandel, Auckland

Austrálie

Zobrazit Evropou 2009 na větší mapě

Kliknutím na ikonky nebo čáry tras se zobrazí krátké komentáře a fotečka. Mapku budeme postupně doplňovat.

Výsvětlení ikonek:
zelený stan = kempování
žlutý domeček = farma (nebo jiné místo), kde jsme pomáhali za ubytování a jídlo
zelený domeček s vlajkou = u kamarádů
červená postel = ubytování s postelí, za které jsme platili
červený špendlík = místa, kde jsme se zastavili po cestě a stáli za to
modrý špendlík = počáteční, koncové body
modré auto = spaní v autě
modrý hrníček = couchsurfing

Písmeno A u odkazů znamená, že stránky nebo obsah jsou v angličtině.

Informace o místech

• Wikitravel – Základní informace o turistických místech. Obsahuje i praktické informace, např. o fungování městké hromadné dopravy – zda používat, jaký listek si koupit. Hlavně v A.

Dlouhodobě do zahraničí

• AIESEC – Studentská organizace nabízející placené praxe v oboru po celém světě.
• INEX–SDA – Nabízí velké množství krátkodobých (3 týdny) dobrovolnických táborů po celém světě, s různým zaměřením – příroda, děti, památky, zemědělství, sociální problémy.

Zážitkové akce v přírodě

• Hnutí Brontosaurus – Víkendové akce a prázdninové tábory pro dospělé – náplní jsou hry, povídání, pomáhání přírodě, opravy památek, …

Inspirace od jiných cestovatelů

• HedvábnáStezka.cz – Cestovatelé cestovatelům – články, cestopisy, rady, diskuze, inzerce, … Hodně inspirujících a užitečných informací na jednom místě.
• Matador Network – Články o způsobech cestování, o problémech, názorech, různých místech, praktických radách od cestovatelů z celého světa. Stránky v A.
• Nazkušenou.cz – Zkušenosti (především studentů) z různorodých pobytů v zahraničí – dobrovolnictví, jazykové kurzy, stáže, studium.

Ubytování zdarma

• Couchsurfing.com – Celosvětová síť kontaktů mezi cestovateli a místními, umožňuje najít místo k přespání po celém světě. Stránky jsou i češtině, většina nabídek v A.

Jazyky

• busuu.com – Cvičení slovíček, psaní, dialogů. Opravování cvičení rodilými mluvčími. Podobný princip jako livemocha, pouze tyto jazyky: angličtina, francouzština, španělština, němčina.
• Learn languages and make friends – Server pro podporu učení jazyků. Možnost vyhledání osob pro dopisování a vzájemné učení jazyků, fóra pro jednotlivé jazyky (většinou v A), odkazy na výuková videa. Stránky i v češtině.
• Livemocha – Nabízí možnost procvičování mnoha jazyků (asi 30 různých vč. hebrejštiny, řečtiny) – slovíčka, psaní, výslovnost. Výslovnost a psaní je opravována rodilými mluvčími, na oplátku vy opravujete cvičení někomu, kdo se učí např. česky. Stránky v A.
• Výuka Lidé.cz – České e-learningové kurzy zdarma. V nabídce je ang, něm, fran, špan, ital. (a nějaké počítačové kurzy). Velmi jednoduchý princip procházení lekcemi, různorodá cvičení. Vhodné na opakování jazyka, gramatika ani slovíčka nejsou příliš vysvětlována.

Pomáhání za jídlo a ubytování

– Více v článku

• Help Exchange – Do programu jsou zapojeny farmy, domácnosti, hostely, restaurace, lodě, … Stačí jedna registrace pro celý svět. Ke každému hostitely jsou k dispozici fotografie a reference předchozích dobrovolníků. Možnost vyhledávání na mapě.
• WWOOF – World Wide Opportunities on Organic Farms – Pobyty na bio farmách, za pomoc na farmě dostává dobrovolník jídlo a ubytování. Funguje po celém světě. Nutné se pro většinu zemí samostatně registrovat. Délka pobytů záleží na domluvě, od pár dnů po několik měsíců. Stránky v A.
• WWOOF Česká republika – Stránky české pobočky WWOOF, poskytnou základní informace o wwoofingu a jejich možnostech v ČR.

Vycházím především ze svých zkušeností z Norska (4 měsíce), Itálie (2 týdny), Řecka (2 týdny), Francie (4 týdny) a Německo (mnoho měsíců). Tyto země jsem navštívíla v době, kdy jsem už mluvila plynule anglicky a asi bych si i s ní vystačila. Ale to bych se ochuzovala o bližší poznání daných zemí, vždyť jazyk je součást kultury.

1/ před odjezdem do zemí, jejiž jazyk neznám, se učím úplné základy. Tyto základy mi nevystačí na žádnou konverzaci, ale hodně usnadní rozumění vlastnímu jazyku na začátku a další nová slovíčka se chytají rychleji.
Začínám tak, že si nechám v Googli vyhledat např. “řečtina základy” nebo “řecký jazyk fráze” (případně anglické ekvivalenty). Nalezené seznamy překopíruji do excelu, pěkně do sloupečků, vymažu řádky, které se opakují nebo které se nechci určitě učit nebo už umím. A na závěr naimportuji do mnemosyne nebo drilu (programy využívající učení s prodlevami, výborné pro učení nových slovíček). Před cestou si pak ještě pročištěný seznam slovíček můžete vytisknu, abyste si mohli opakovat cestou.

2/ Velmi fascinující jsou pro mě neplánované konverzace v jazyce z něhož znám jen pár slov. Například v autobuse na Sicílii jsem s dvěma Palermančany chválila jejich město a popisovala rozdíly od mého města. A to vše se slovní zásobou čítající tak deset slov.

Konverzační kurzy jsou nákladné. Méně nákladnější a mnohem zajímavější je být nucen mluvit za nějakým rozumným účelem. Může jít o naléhavý případ: První večer ve Francii v malém městě jsme dlouho hledali adresu našeho ubytování a už mi bylo blbé znovu a znovu volat hostitelům, tak jsem se ptala místních. Nebyla jsem schopna říct skoro nic, ale rozumněla jsem více než jsem doufala. A tak hloupé hledání doprovázelo mé nadšení z francouzštiny. Dále se vám třeba přes noc vybít baterka v autě nebo nevíte, kde vystoupit.
Doporučuji nezačínat angličtinou. Připravte si úvodní větu. Druhá strana vás většinou pochopí a teprve když vy nepochopíte její odpověď, můžete skočit do jiného jazyka.

3/ V neposlední řadě se snažím vnímat jazyk z okolního prostředí: Při prvním pobytu v Německu (kdy ještě byla moje němčina slabá) si pamatuji, jak jsem četla každý kousek papíru, který mi přišel do ruky (reklamy, časopisy, obaly od potravin). Snažila jsem odhadnout, co je na něm napsáno, co to znamená. Občas jsem si pomohla slovníkem. Podobně jsem se chovala i v Norsku, poté co jsem skončila s aktivním studiem norštiny (škola zabírala hodně času a norština nebyla vůbec potřebná), tak jsem pořád četla etikety při nakupování, nástěnky a nápisy ve škole a ve městě. A nakonec to samé (ale už vědomě) dělám momentálně ve Francii. První dny jsem překládála všechny nápisy na značkách a cedulích okolo cest (viz obrázek). Pak už všechno, co mě zajímalo, potěšena tím vším, co si pamatuji.
Kromě čtení sem spadá i poslouchání: rádia, televize, spolucestujících (prostě všeho, různorodost je vítaná).

Přeji hodně energie a nekončící motivaci při učení jazyků.

Hostitel, který poptává pomoc, může být farma, hostel, ale i domácnost s velkou zahradou. Lze je nalézt po celém světě. Na druhé straně výměny stojí pomocník ochotný nabídnout svůj čas a energii. Těmi jsou nejčastěji mladí lidé, ale potkali jsme i sedmdesátiletého pána, který takto trávil svůj důchod.

Očekává se pomoc asi 4-6 hodin pomoci denně plus jeden nebo dva volné dny v týdnu. Délka pobytu záleží na domluvě, od pár dnů až po několik měsíců, my jsme volili 7 až 10 dní. S hostitelem je třeba se dohodnout dopředu, mimosezónu stačí i jen pár dní předem, na léto je lepší si zamluvit místo několik týdnů předem.

Tento způsob cestování a poznávání zemí jsme zvolili jako doplnění běžného cestování po turistických místech. Kromě toho, že levně cestujeme, tak jsme měli možnost poznat místní kulturu a jídlo, procvičit jsme si jazyk, spát v pořádné posteli, mít teplou sprchu, pořádné jídlo, seznámit se se spoustu zajímavých lidí, vyzkoušet si žít na různých místech a užívat si společnosti několika nádherných koťatek.

Seznamy hostitelů lze nalézt přes několik zdrojů. Největší databázi, která pokrývá hostitele z celého světa, má HelpExchange.net. Množství a hustota rozmístění hostitelů se různí podle zemí, nejvíce je jich v západní Evropě, Austrálii a Novém Zélandu. Při výběru hostitele pomůže vyhledávání přes mapu, fotografie nebo reference dřívějších pomocníků. Profily míst jsou veřejné, za přístup ke kontaktům a referencím, se platí dvouroční členský příspěvek asi 15 eur.

Dalším zdrojem kontaktů, je organizace WWOOF, která se zaměřuje na farmy, které produkují potraviny v bio kvalitě. Mnoho zemí má svoji vlastní pobočku, pro získání kompletního seznamu je třeba zaplatit členský příspěvek, pro každou zemi zvlášť. Výše příspěvku se různí. Některé země nabízí online seznam (většinou pak mají přístupný i přehled farem bez kontaktů i pro neregistrované), jiné jenom tištěný.

Stránky s menším počtem hostitelů (ale třeba registrací zdarma): Workaway, www.helpandhost.net, rural couchsurfing.

Zobrazit Evropou 2009 na větší mapě

Kliknutím na ikonky nebo čáry tras se zobrazí krátké komentáře a fotečka. Mapku budeme postupně doplňovat.

Výsvětlení ikonek:
zelený stan = kempování
žlutý domeček = farma (nebo jiné místo), kde jsme pomáhali za ubytování a jídlo
zelený domeček s vlajkou = u kamarádů
červená postel = ubytování s postelí, za které jsme platili
červený špendlík = místa, kde jsme se zastavili po cestě a stáli za to
modrý špendlík = počáteční, koncové body
modré auto = spaní v autě
modrý hrníček = couchsurfing

Pro domácí přípravu jsem zvolila podobný přístup jako při učení španělštiny během posledních dvou let. Metody, které používám jsou levné (nebo zadarmo), časově flexibilní a vhodné pro úplné začátečníky i pokročilé. A také jsou hodně různorodé. Ze zkušeností vím, že potřebuji velkou pestrost a neustálý přísun motivace, jinak končím. V tomto článku představím ty metody, které nyní používám pro učení francouzštiny od úplného začátku. Doufám, že budou někoho inspirovat a pomůžou.

Učení slovíček
Pro vstřebání nových slovíček a frází používám tzv. učení s prodlevami. Software mi předkládá slovíčka k předkladu a podle mojí reakce (zda vím či nevím) spočítá, kdy mi ho má zase ukázát. Neztrácím tak čas s jednoduchými slovíčkami a ty, co nevím, mi předloží třeba každý druhý den. Nyní využívám Dril, který je přístupný studentům Masarykovy univerzity ve studijním informačním systému přes internet. Před tím jsem využívala mnemosyne, program, který se instaluje na počítač. Oba nabízí množství připravených sad slovíček z různých jazyků, ale není obtížné si vytvořit vlastní dle svých potřeb a učit se opravdu to, co potřebujete.

BBC
Z BBC jsem si stáhla do MP3 přehrávače cestovní fráze, zatím jsem poslouchala jenom jednou, ale určitě to ještě využiji. BBC má velkou jazykovou sekci, v které nabízí i ucelené výukové materiály pro mnoho jazyků. Pro začátečníky, pro pokročilé i pro učitele. Pro učení angličtiny existují stránky v češtině. Pro jíné jazyky je potřeba angličtinu už ovládat.

Livemocha.com
Livemocha.com (vyslovuj lajvmoka) nabízí bezplatné kurzy mnoha (i méně obvyklých) jazyků včetně češtiny. Na stránky jsem narazila a pravidelně využívala už při učení španělštiny. Kurzy jsou rozděleny do dvou úrovní, začátečníci a pokročilí. Každá lekce má čtyři části – 1. učení slovíček a gramatiky formou frází, 2. zkoušení těchto frází, 3. psaní krátkeho textu, 4. přečtení (a nahrání) textu. Napsané a nahrané texty jsou opravovány rodilými mluvčími. Mě někdo opravuje moji francouzštinu a já někomu jinému, kdo se učí česky, opravuji jeho cvičení.
Na této stránce se mi líbí především dvě věci: Za prvé nabízí jednoduchou možnost trénovat výslovnost – přečtete text, nahrávku odešlete a čekáte až ji někdo okomentuje. Na nahrávání nejsou potřeba žádné programy, vše se děje přímo v prohlížeči, stačí mikrofon. Znám několik dalších stránek, které nabízí vzájemné opravování psaných cvičení a možnost konverzace, psané i mluvené, s rodilými mluvčími (např. Bussu), ale jenom livemocha.com nabízí fungující nahrávání mluveného slova. Někdo má radší chatování, ale osobně na něj nemám vždy náladu, dostatek času a hlavně mě nebaví pokaždé se prokousávat úvodními frázemi (jak se máš, co děláš, odkud jsi). Za druhé jsem se díky této stránce seznámila (skrz opravování cvičení) s několika lidmi z celého světa, kteří se učí česky.

Francouzština do ucha
To je pro mě novinka. Od kamaráda jsem měla velmi dobré reference na Angličtinu do ucha, tak jsem se rozhodla zkusit francouzskou variantu a procvičovat poslech i přes MP3 nahrávky. A zatím jsem hodně spokojená. Každá lekce má dvě části – výuku a procvičování. Ve výukové části se jevy vysvětlují a jsou doplněny příkladovými větami. Při procvičování se střídá francouzská věta a česká věta. Tato procvičování trvají kolem 10 minut, stálým opakováním podobných vět se věty učí a zapamatovávají. Úžasně motivujicí to bylo třeba na číslovkách.

Jazykové kurzy na lide.cz
Vyuka.lide.cz nabízí množství kvalitních elearningových kurzů zadarmo. Kromě jazykových kurzů od společnosti LANGMaster, jsou k dispozici i počítačové kurzy nebo kurz účetnictví. Asi před rokem jsem začala se španělštinou a byla jsem náramně spokojená.
Každý jazykový kurz má několik úrovní a dá se začít od kterékoliv. Na kurzech oceňuji obrovskou variabilitu cvičení a procvičovaných témat. Ovládání je jednoduché. Téměř každé druhé cvičení je poslechové. A tomu množství veselých ilustračních obrázků a fotografií. Ze všech elearningových kurzů, které jsem vyzkoušela, mi tento přijde nejzábavnější a nejkvalitnější. Zároveň procvičuje hodně místních reálií (o zemi, o turistických místech, o lidech, o jídle, o hledání práce).
Kurzy využívají minimum českých slov. Ale nebojte se, začátečnícké kurzy mají instrukce ke cvičením v češtině. Setkáte se tu s minimem překládání, nepožaduje se schopnost vědět, co to přesně znamená, ale spíše se procvičuje schopnost odhadnout z kontextu, co by to mohlo být. Gramatika je vysvětlována jen občas a dost zkratkovitě. Při učení španělštiny mi kurz slouží hlavně k opakování a rozšiřování zásoby. Při francouzštině není zatím co opakovat, tak občas, když narazím na něco nového a vůbec nevím, co mám doplnit do cvičení, si nechám zobrazit výsledky a učím se z nich.

Kapesní slovník
Kromě toho, že je to slovník, má i vysvětlení výslovnosti, přehled gramatiky a konverzační část. Žádná s metod, které používám, gramatiku neřeší, a pokud ano, tak velmi povrchně. Když na něco narazím a chci o tom vědět více, tak se můžu odkázat právě na stručný přehled gramatiky ve slovníku. Zatím si gramatickou část zběžně pročítám, abych pochytila hlavní znaky gramatiky, v čem je stejná jako jazyky, co znám, a v čem se od nich liší.

Sešit
Posledních pět let jsem si nevedla žádný sešit k jazykům, které jsem se učila. Psala jsem si na různé papíry nebo si nepsala vůbec, a razila princip, že co už je někde napsané si nemusím psát znovu. A na zapisování a učení slovíček jsem poslední rok používala dril nebo mnemosyne. Jenže v této době jsem měla přístup k internetu, který teď už mít nebudu, a chci se učit i bez něj.
K zavedení malého sešitku na francouzštinu mě inspiroval článek nabádající k vytvoření vlastního souboru frází. Něco podobného jsem si připravovala před mnoha lety než jsem jela jako au-pair do Německa a učila se jak se řeknou různé domácí práce a nástroje k jejich vykonávání – dát věci do myčky, nakrájet zeleninu, zametat, kýbl. Co se týče toho, jak má takový sešit vypadat, tak to byl kamarád Martin. Ten všude se sebou tahá alespoň jeden A6 sešitek se slovíčkami na opakování některého z mnoha jazyků, které se učí.
Nyní má můj sešit popsaných deset stran, kromě frází mám stránku s výslovností, s předložkami, tvary sloves v přítomném čase a i jednu básničku. Za důležité považuji i jeho rozměr, který z něj spolu s kapesním slovníkem udělá na dalších pár týdnů mého nerozlučného kamaráda.

Průběžný postup (průběžně aktualizováno):
8. října: Začínám drilovat slovíčka z učebnice Connexions pro začátečníky a stahuji fráze z BBC.
17. října: Začínám s intenzivním přístupem – přidávám livemocha.com a kurz na vyuka.lide.cz.
19. října: Poslouchám první lekce francouzština do ucha. Snažím se objevit pravidelnosti ve výslovnosti, učit se ke každému slovíčku výslovnost je zdlouhavé. Přepínám gmail do francouzštiny.
20. října: Dokončila jsem 5 lekcí na vyuka.lide.cz, 4 lekce na livemocha.com a driluji přes 300 slovíček. Přepisuji fráze a slovíčka, která se mi zdají užitečná do sešitku, za pár dní už nebudu mít 24/7 přístup k netu.
23. října až 13. listopadu: Jsme v německy mluvících zemích, tak procvičuji němčinu.
14. listopadu: Vjíždíme do Francie a slovní zásobu rozšiřuji o pojmy ze značek a o dopravě. Marně hledáme adresu našeho ubytování, třikrát se ptám, kudy máme jet. Instrukcím, kudy máme jet, docela chápu, ale nejsem vůbec schopna říct, že rozumím.
24. listopadu: Kupuji si v antikvariátu knížku ve francouzštině za 50 centů – Donald horolezcem;-) – a začínám si ji překládat.

O tom, jak obstála moje francouzština ve Francii a jak moc jsem pokročila, napíšu později.

PS: Jazyk je prostředek se něco dozvědět, něco zažít nebo někoho zajímavého potkat.

Při plánování trasy jsem měla dva kontrolní body – Řečkovice a Lelekovice. Cestou tam a zpět se prolínalo hodně tras, už to u nás začíná vypadat jako v Rakousku – normální cyklostezka, stezka Petra Bezruče, stezka Černá hora, Stezka zdraví, stezka údolím Ponávky a ještě turistické trasy. Na mnoha místech jsem volila podle momentální nálady a stálo při mě štěstí, vůbec jsem nebloudila. Kromě vlastního vystupu k rozhledně jsem jela pěkně po rovince, tak jak to mám ráda.

Zajímavosti na trase:

• dřevěné sochy u 2. stanoviště Stezky zdraví
• chovné rybníky
• starý lyžařský skokanský můstek (mně se ho ale nepodařilo v lese najít)
• nové vilky v České a v Lelekovicích
• kostelík v Lelekovicích
• rozhledna

Až k rozhledně se na kole vyjet nedá. Celkově je výstup k rozhledně po červené pro kolo nevhodný. Já jsem s ním došla (pěšky) až tam kde začíná skála, na které rozhledna stojí, ale měla jsem dost, je to opravdu pěkně strmé. Pak jsem ho zamkla za jedním kamenem a k rozhledně vyběhla na lehko.

Na mapce je černou barvou vyznačena cesta tam a bílou cesta zpět. Moc to nejde vidět, ale předělávat se mi to už nechtělo.

O rozhledně píší třeba stránky obce Lelekovice. Mapku Stezky zdraví mezi Brnem a Lelekovice najdete na stránkách EkoCentra Brna.